Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Na Scotland Yardu zazvoní telefon: „Hallo, konstábl, zde lord Snackbar, chtěl bych ohlásit krádež volantu, předního skla, stěračů, ciferníků, pedálů a řadící páky.“ „Ano, vaše lordstvo, hned se za vámi podívám!“ Konstábl láteří a obléká se, když tu zazvoní telefon znovu: „Hallo, konstábl, zde lord Snackbar, musím se omluvit za planý poplach, omylem jsem si sedl na zadní sedadlo.“