Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Zvoní mobil v posilovně, zvedne jej funící muž: „Prosím.“ „Ahoj, miláčku, jsi v posilovně?“ ptá se žena. „Ano, jsem, co potřebuješ?“ odpoví muž otráveným hlasem. „Tak to je fajn. Já jsem ti jen chtěla říct, že ten kožich, jak stál šedesát tisíc, tak jej zlevnili na čtyřicet. Že si jej můžu koupit?“ škemrá žena. „Ale jo.“ „Tak to je super, ty jsi dnes tak zlatý! Tak čau,“ zaševelí sladkým hláskem žena a zavěsí telefon. Muž v posilovně zavěsí také a se zvednutým telefonem nad hlavou zakřičí: „Chlapi, nevíte, čí je to mobil?“