Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Mladý potomek vévodského rodu se pokouší stát se námořním důstojníkem. Při jedné plavbě dostane za úkol vypočítat na širém oceáně polohu lodi. Když odevzdá svůj výpočet zkoušejícímu, obrátí se korvetní kapitán ke skupině aspirantů a řekne: „Smekněte, pánové!“ Všichni hned uposlechnou, ale přece jen se dívají na kapitána tázavě. Ten jim svůj rozkaz vzápětí vysvětlí: „Podle výpočtů tohoto pána totiž právě proplouváme westminsterskou katedrálou.“