Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Žena smaží na pánvi volské oko, když v tom momentě do kuchyně vtrhne manžel a začne křičet: „Pozor! Pozor! Víc oleje. Potřebujeme víc oleje. Dávej pozor. Otoč to. No tak to rychle otoč. Otočit... Otočit... Otočit... Pozor! Ten olej. Zbláznila ses? Dávej pozor! Rychle, sůl. Nezapomeň na sůl...“ Žena už to nevydrží a úplně vynervovaná se ptá: „Co tak řveš? Myslíš si, že neumím udělat obyčejné volské oko?“ Muž s naprosto klidným hlasem odpoví: „To jen abys měla představu, jaké to je, když mi kecáš do řízení auta.“