Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Jeden cestující nastoupí do vlaku a vysvětluje stevardovi: „Mám velmi tvrdý spánek. Byl byste tak laskav a vzbudil mě ve tři ráno, abych mohl vystoupit v Buffalu. Ať vám řeknu cokoli, nedejte na to a zařiďte, abych vystoupil v Buffalu.“ V sedm ráno se cestující probudí a ještě sedí ve vlaku. Velice rozhněvaný vyhledá stevarda a spěchá si koupit zpáteční lístek. Když odejde, jeho kolega se diví: „Jak si můžeš nechat líbit takové urážky?“ „To ještě nic není,“ reaguje on. „Ale chtěl bych slyšet toho chlapa, kterého jsem vyhodil v Buffalu.“