Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Chlapík si koupil džíp a zaparkoval jej před svou vilou. Šel kolem výrostek a uviděl na zadních dveřích nápis „4 x 4„. Zamyslel se a hřebíkem vyryl „= 16„. Chlapík se ráno rozčílil, nechal dveře přelakovat, ale večer se to opakovalo. A stejně tak další dny. Chlapík vyměkl a nechal přímo v lakovně po opravě dveří nápis doplnit na „4 x 4 = 16„. Druhý den přišel k džípu a zírá, že je tento nápis doplněn vyškrábaným „Správně„.