Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Muž přijde k doktorovi a povídá: „Myslím, že moje žena neslyší tak dobře jako dřív. Co mám dělat?“ Doktor odpoví: „Zkuste tento test, podle toho to zaručeně poznáte. Až bude vaše manželka v kuchyni umývat nádobí, stoupněte si čtyři metry za ní a na něco se jí zeptejte. Jestli neodpoví, jděte blíž a blíž, ptejte se jí, až dokud vám neodpoví.“ Muž přijde domů a vidí, že jeho manželka připravuje večeři. Postaví se čtyři metry za ní a řekne: „Miláčku, co bude k večeři?“ Žádná odpověď. Přijde o metr blíž a ptá se znovu, žádná odpověď. Jde o další metr blíž, žádná odpověď. Konečně jí stojí těsně za zády a říká: „Miláčku, co bude k večeři?“ Manželka: „Už ti říkám počtvrté, že kuře!“