Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Mladý Indián přijde k šamanovi s dotazem: „Pověz mi, šamane, proč mají běloši taková hezká jména – George, John, Bill – a my Indiáni taková ošklivá?“ „Naše jména se ti nezdají? Copak se ti nelíbí jméno Ranní rosa?“ „Líbí.“ „A Divoký bizon?“ „Taky.“ „Tak o co ti vlastně jde, Smrdutý skunku?“