Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Brzy ráno seděl rybář u řeky a spokojeně pozoroval splávek. Náhle uslyšel volání o pomoc. Kousek po proudu uviděl topícího se mládence. Rybář se dlouho nerozmýšlel, rozběhl se a šipkou hupsnul do vody. Za chvíli už vytahoval kašlajícího muže z vody. Ten mu začal přerývavě děkovat: „Tisíceré díky… Jak já se vám jen odvděčím… Celý život vám…“ „Dobrý, dobrý,“ odmítavě mávl rukou rybář a vyplivl bahno z pusy, „jen mi řekněte, jestli jste tam dole viděl nějaké ryby?“