Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Tři synové opustili domov a každý si šel po svém... Jadnou, když se sešli, chlubili se dary, které dali své stárnoucí mámě. První řekl: „Postavil jsem pro svou mámu velký dům.“ Druhý řekl: „Poslal jsem mámě Mercedes i s řidičem.“ Třetí se usmál: „Trumfnul jsem vás, hoši. Pamatujete si, jak máma ráda četla Bibli? A víte také, že teď moc dobře nevidí. Poslal jsem jí pozoruhodného papouška, který recituje Starý i Nový zákon. Starším ve sboru to zabralo celých dvanáct let, než ho to naučili. Je jediný svého druhu. Stačí, když mu máma poví název knihy, číslo kapitoly a verše a papoušek jí text odříká.“ Brzy nato máma poslala děkovný dopis: „Petře,“ psala synovi, „dům, který jsi postavil, je příliš velký. Žiji pouze v jednom pokoji, ale musím uklízet celý dům.“ „Martine,“ psala druhému, „jsem příliš stará na to, abych cestovala. Většinu času jsem doma, a tak zřídkakdy Mercedes používám. A řidič je navíc hrubý.“ „Nejdražší Pavle,“ psala třetímu synovi, „přesně víš, co tvá matka miluje. To kuře bylo vynikající.“