Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Dirigent orchestru měl velké potíže s bubeníkem. Mockrát to spolu probírali, ale bubeníkův výkon se stále nedařilo zlepšit. Jedenkrát už to dirigent nevydržel a před celým orchestrem nahlas řekl: „Když někdo neumí hrát na svůj nástroj, tak mu ho vezmou, strčí mu do ruky dvě paličky a udělají z něho bubeníka.“ A z orchestru se ozvalo: „A když ani to nepomůže, tak mu jednu paličku seberou a udělají z něho dirigenta.“