Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Do firmy nastoupí nový šéf. Je o něm známo, že je to tvrďák. Poprvé prochází kancelářemi a vidí muže, který nic nedělá, opírá se o zeď a jen tak kouká. Říká si, že ukáže názorně všem ostatním, jak naloží s takovými, který se flákají. Jde k onomu muži a nahlas se důrazně ptá: „Jaký máš plat?“ Muž na to, trochu překvapeně: „Dvanáct tisíc korun měsíčně…“ Šéf vytáhne peněženku, podá mu šest tisícikorun a zařve: „Tady máš dvoutýdenní plat a teď vypadni a už se tady neukazuj!“ Muž vezme peníze a odejde. Šéf má dobrý pocit, že všem ukázal, jak v žádném případě nestrpí lenochy a přitom se ptá: „Může mi někdo říct, co tu vlastně dělalo to líné hovado?“ A jeden zaměstnanec mu s klidem odpoví: „Dovezl nám pizzu…“