Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Na sportovním letišti je živo. Vzduch jako křišťál. Ideální podmínky pro létání. Jeden z instruktorů sleduje na věži, jak letadla startují a přistávají, když najednou slyší: „My day, My day… Zde OK 23. Nemám palivo… Co mám dělat?“ „No nazdar,“ myslí si instruktor. „V OK 23 je nováček. A teď má nouzově přistát. To bude průšvih.“ Přesto však nováčka uklidňuje: „Buď klidný, zachovej rozvahu, všechno zvládneš. Jak jsi vysoko?“ „Já nejsem ve vzduchu… Stojím na startovací dráze!“