Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Brzy ráno seděl rybář u řeky a spokojeně pozoroval splávek. Náhle uslyšel volání o pomoc. Kousek po proudu uviděl topícího se mládence. Rybář se dlouho nerozmýšlel, rozběhl se a šipkou hupsnul do vody. Za chvíli už vytahoval kašlajícího muže z vody. Ten mu začal přerývavě děkovat: „Tisíceré díky… Jak já se vám jen odvděčím… Celý život vám…“ „Dobrý, dobrý,“ odmítavě mávl rukou rybář a vyplivl bahno z pusy, „jen mi řekněte, jestli jste tam dole viděl nějaké ryby?“