Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Prvňáčci jsou poprvé ve škole a paní učitelka se ptá: „Děti, kolik je jedna plus dva?“ Dlouho se nikdo nehlásí. „Děti, nemusíte se stydět přihlásit.“ Chvíli zase nic, ale pak se přihlásí Anička: „Prosím, nevím, kolik je jedna plus dva, ale je to stejně jako dva plus jedna. Sčítání je u reálných čísel komutativní.“
Přijde pán do železářství a ptá se prodavače: „Dobrý den, prosil bych nějaký dobrý bezpečnostní zámek.“ „Nemáme.“ „Hmm... Tak nějaký obyčejný bezpečnostní zámek?“ „Nemáme!“ „A co takhle obyčejný patentní zámek?“ „Nemáme!“ „A co obyčejný zámek?“ „Nemáme!“ „Tak proč máte vůbec otevřeno?“ „No, nemáme zámek.“