Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Nově zvolený ministr zemědělství se rozhodl, že bude odborníkem ve svém oboru, a tak navštěvuje družstva a chovné farmy. Je velmi nadšený tím, co vidí. Najednou se zastaví a otáže se farmáře: „A tato kráva… proč nemá rohy?“ „Víte, pane ministře,“ velmi uctivě odpovídá průvodce, „jsou různé důvody, které vedou ke zmizení nebo nenarostení rohů. Od genetiky, až po různé záhadné mutace. Je pravda, že u krav jsou takovéto případy velmi ojedinělé a prozatím nebyly objasněny. Chtěl bych ovšem podotknout, že před vámi stojí kůň.“