Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Ráno ve tři hodiny začal vyzvánět zvonek u vchodových dveří. Rozespalý muž vstal a šel otevřít. Ve dveřích stál chlapík a ztěžklým jazykem drmolil: „Prosím vás… Nemohl byste mě roztla… Roztlačit?“ „Co tady otravujete ve tři ráno? Vypadněte!“ Muž zabouchl dveře a vrátil se do postele. Manželka, která se probudila a slyšela, co se u dveří děje, na něj spustila: „Ty jsi ale odporný sobec. Vzpomeň si, když nám před týdnem nechtělo naskočit auto. Úplně neznámý muž nás v dešti půl hodiny roztláčel… Běž tomu člověku pomoci!“ Muž vstal, oblékl se a vyšel před dům. Chlapíka však ve tmě nikde neviděl, a tak zakřičel: „Hej, člověče, kde jste? Roztlačím vás!“ Od nedalekého dětského hřiště se ozvalo: „Tady jsem… Na kolotoči!“