Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Správce přírodního parku v Britské Kolumbii dává instrukce návštěvníkům: „Je možné, že narazíte a medvěda grizzlyho. Protože se však většinou vyhýbá kontaktu s lidmi, tak byste si měli na batoh přivázat tyto zvonečky. Jejich zvuk varuje medvědy a ti tak budou mít dost času, aby zmizeli. Pokud ale někde uvidíte medvědí trus, tak ihned takové místo opusťte.“ „A jak poznáme medvědí trus?“ ptá se jeden z návštěvníků. Správce na to odpovídá: „Velice jednoduše, je v něm spousta zvonečků.“