Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Pan Rambousek miloval rybí speciality. A tak se usilovně modlil: „Pane, dej mi ulovit kapra, ale nějakého velkého, nebo štiku. Já mám strašně rád kapra namodro nebo štiku na smetaně!“ K obědu mu však manželka udělala špenát s vejci. Druhý den se modlil ještě vroucněji. A k obědu zase byl jen rýžový nákyp. Další den se znovu modlil a opět nic. Po týdnu to už nevydržel a jeho modlitba zněla dost vyčítavě: „Pane, apoštolům jsi popřál zázračný rybolov, až se jim sítě trhaly, a já tě prosím jen o jednu rybu! V Písmu je přeci psáno »proste a bude vám dáno«, proč to tedy nefunguje?“ A z nebe se ozval hlas: „A už sis alespoň nahodil udici?“