ne.5. květen 2024Farní pouť ke sv. Filipu a Jakubovi pá.10. květen 2024Začíná novéna k Duchu Svatému ne.12. květen 2024Svátek matek so.18. květen 2024Vigilie před slavností seslání Ducha Svatého ne.19. květen 2024Slavnost Seslání Ducha Svatého, První svaté přijímání Chci si přečíst víc...
Sk 10,25-26.34-35.44-48; Žalm 98; 1 Jan 4,7-10 Jan 15,9-17
Není v Bibli tolik míst, kde by se napřímo psalo o tom, jak moc Bůh miluje svůj lid. O to cennější jsou úryvky, ze kterých to jasně plyne. Takovým je i dnešní evangelium. Ježíš miluje své učedníky, jako jeho miluje Bůh Otec. Není větší lásky než mezi Bohem Otcem a Synem! Ba dokonce jsme podle evangelia Kristovou radostí! Jestliže za nás položil život, prokázal nám tu největší lásku. Z řečeného plyne, že máme co do činění s nesmírnou Boží láskou! Možná by stálo za to alespoň chvíli setrvat nad tímto jedinečným faktem.
Potkali se dva kamarádi. „Člověče, poslouchej, co se mi dneska stalo. Ráno jsem byl v pekařství. Zdržel jsem se tam asi pět minut. Když jsem vyšel ven, stála u auta policistka a zrovna vypisovala pokutu. Tak jsem šel k ní a povídám jí: Ale no tak, přece se nic tak zlého nestalo? Ignorovala mě a psala dál. Tak jsem ji nazval zlou policistkou. Podívala se na mě a začala vypisovat druhou pokutu za špatné pneumatiky. Tak jsem se jí zeptal, jestli nemá nic jiného na práci. Začala psát třetí pokutu za rozbité světlo. Tak to šlo dvacet minut… Čím víc jsem jí nadával, tím víc pokut z toho bylo.“ „Tos teda, kamaráde, nezvládl.“ „Mně to bylo jedno.“ „Jak to?“ „Já tam byl pěšky!“