Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Indiáni se přišli za šamanem zeptat, jestli bude tuhá zima. Šaman rozhodil kamínky, podíval se na ně a řekl: „Nevím, Velký Manitou mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.“ Tak Indiáni odejdou, štípají dříví, ale za měsíc se přijdou zeptat znovu. Šaman tedy zase rozhodí kamínky a povídá: „Nevím, Velký Manitou stále mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.“ Indiáni zase odejdou a štípají dříví, ale šamanovi už je to hloupé, a tak se jde zeptat do města do meteorologické stanice, jaká ta zima letos bude. „Podle pozorování by měla zima být velmi mírná, ale... Nejspíš bude pořádně tuhá, protože Indiáni už druhý měsíc štípají dříví.“