Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Vešel do baru kůň a objednal si whisky. Vyjevený barman mu nalil a okamžitě zavolal svému známému, řediteli cirkusu: „Člověče, okamžitě přijeď, mám tu mluvícího koně!“ Ředitel cirkusu neváhal a za chvíli už seděl vedle koně u baru a hned začal do něj hustit: „Kamaráde, nechtěl bys dělat u mě v cirkusu? Vydělal by sis pěkné prachy.“ Kůň se zamyslel: „Hmm, cirkus to je ten velký stan, co má uprostřed kruh posypaný pilinami a běhá se tam dokola?“ „No, to je přesně ono!“ zajásal ředitel. „Tak to neberu. Co byste tam dělali s programátorem?“