Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Na sportovním letišti je živo. Vzduch jako křišťál. Ideální podmínky pro létání. Jeden z instruktorů sleduje na věži, jak letadla startují a přistávají, když najednou slyší: „My day, My day… Zde OK 23. Nemám palivo… Co mám dělat?“ „No nazdar,“ myslí si instruktor. „V OK 23 je nováček. A teď má nouzově přistát. To bude průšvih.“ Přesto však nováčka uklidňuje: „Buď klidný, zachovej rozvahu, všechno zvládneš. Jak jsi vysoko?“ „Já nejsem ve vzduchu… Stojím na startovací dráze!“