Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Potká indián kovboje. Koukají na sebe. Pak indián namíří na kovboje prst. Kovboj zvedne ruce nad hlavu. Indián napřáhne ruku před sebe, dlaní k zemi a pohybuje s ní doprava. Kovboj zvedne obě ruce nad hlavu a natažené konce prstů nad hlavou spojí. Pak se rozejdou. Kovboj dojde domů a večer v saloonu vypráví a předvádí scénu: „Dneska jsem potkal indiána a on na mě: Jsi synem smrti! A já na něj: Ušetři mne! Indián na mě: Ujednáno! Tak já na něj: Odcházím domů.“ Indián se vrátí domů a večer u ohně vypráví a předvádí scénu: „Dneska jsem potkal kovboje a to vám byl hlupák. Já na něj: Kdo jsi? A on na mě: Králík! Já na něj: Prérijní? A on: Ne, skalní!“