Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Otec poslal za trest syna dříve spát. Po chvíli se ozve z pokoje: „Tati.“ „Co je?“ „Mám žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?“ „Ne. Měl ses lépe chovat. Už toho nechej nebo ti naplácám.“ Za pět minut se z pokoje znovu ozve: „Tati.“ „CO JE?“ „Až mi půjdeš naplácat, mohl bys s sebou vzít sklenici vody?“