Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Během trhu se jeden vesničan zastavil na jídlo v přeplněné hospodě, kde se obvykle scházel „výkvět“ města. Vesničan si našel volné místo u stolu, u kterého už seděli jiní strávníci. Objednal si jídlo, a když mu ho hospodský donesl, udělal kříž a nahlas se pomodlil. Ti, co s ním seděli u stolu, ho pozorovali s posměškem a jeden z nich se ho zeptal: „U vás doma to takhle děláte? U vás se fakt všichni modlí?“ Vesničan, který už začal klidně jíst, mu odpověděl: „Ne, u nás se taky všichni nemodlí.“ Mladík se ušklíbl: „Ach ták! A kdopak se vám to nemodlí?“ „No,“ pokračoval vesničan během jídla, „tak například prasata, osel a vůl.“