Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Tři řemeslníci se přeli o to, které z jejich povolání je nejstarší na světě, zda zedník, truhlář nebo elektrikář. Zedník pravil: „Mé povolání je nejstarší. My, zedníci, jsme stavěli již hradby Babylonu.“ „Hloupost,“ tvrdil tesař. „My, tesaři, jsme dávno před tím postavili Noemovu archu.“ „Ani jeden nemáte pravdu,“ namítl elektrikář. „Když Bůh při stvoření světa řekl: Budiž světlo!, tak my, elektrikáři, jsme již dávno měli položeno celé vedení.“