Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Jeden cestující nastoupí do vlaku a vysvětluje stevardovi: „Mám velmi tvrdý spánek. Byl byste tak laskav a vzbudil mě ve tři ráno, abych mohl vystoupit v Buffalu. Ať vám řeknu cokoli, nedejte na to a zařiďte, abych vystoupil v Buffalu.“ V sedm ráno se cestující probudí a ještě sedí ve vlaku. Velice rozhněvaný vyhledá stevarda a spěchá si koupit zpáteční lístek. Když odejde, jeho kolega se diví: „Jak si můžeš nechat líbit takové urážky?“ „To ještě nic není,“ reaguje on. „Ale chtěl bych slyšet toho chlapa, kterého jsem vyhodil v Buffalu.“