Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Nový zaměstnanec je první den v práci. Zvedne telefon, vytočí číslo a řekne: „Doneste mi kafe a to tak, že rychle.“ V telefonu je chvilku ticho a poté se ze sluchátka ozve: „Co si to dovolujete? Víte vy vůbec, s kým mluvíte?“ „Ne, to opravdu nevím.“ „Jsem ředitel této společnosti, vy hlupáku!“ „A víte vy, s kým mluvíte, vy hlupáku?“ „Ne, to tedy nevím,“ odpovídá ředitel. „Tak to je dobře,“ odpoví chlapík a zavěsí.