Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
„Kamaráde, řekni mi upřímně, mám já koňský obličej?“ „Uklidni se, proč bys měl mít koňský obličej?“ „Představ si, že stojím v neděli v Chuchli na zastávce, přiběhne ke mně žokej, hodí na mě sedlo, naskočí, zacinká zvonek…“ „A co jsi dělal?“ „No co bych dělal?! Dělal jsem, co jsem mohl a byl jsem druhý.“