Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
V zoologické zahradě zemře nejstarší atrakce, obrovská gorila King Kong. Ředitel zoo se zeptá jednoho studenta, zda by nechtěl za dobré peníze King Konga nahradit. Student: „A co mám udělat?“ „Oblečete si tuhle kůži a budete skákat z jednoho stromu na druhý a řvát. Nikdo nic nepozná.“ Student souhlasí. Druhý den dělá pro návštěvníky zajímavou show. Pak to ale začne se skákáním přehánět až přeskočí do lví klece. „Pomoc! Pomoc, ti lvi mě sežerou!“ křičí. Náhle se na něj obrátí jeden ze lvů a zašeptá: „Buď zticha, nebo všichni přijdeme o práci.“