Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Žena smaží na pánvi volské oko, když v tom momentě do kuchyně vtrhne manžel a začne křičet: „Pozor! Pozor! Víc oleje. Potřebujeme víc oleje. Dávej pozor. Otoč to. No tak to rychle otoč. Otočit... Otočit... Otočit... Pozor! Ten olej. Zbláznila ses? Dávej pozor! Rychle, sůl. Nezapomeň na sůl...“ Žena už to nevydrží a úplně vynervovaná se ptá: „Co tak řveš? Myslíš si, že neumím udělat obyčejné volské oko?“ Muž s naprosto klidným hlasem odpoví: „To jen abys měla představu, jaké to je, když mi kecáš do řízení auta.“