Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Na pohřbu jednoho velmi bohatého muže se sešlo mnoho smutečních hostů, kteří se přišli se zemřelým rozloučit. Byl tam také jeden velmi chudě vypadající muž, který usilovně plakal. Jeden z pozůstalých se ho ptá: „Byl jste jeho blízký příbuzný?“ „Ne, nebyl jsem s ním vůbec příbuzný.“ „Tak proč tak pláčete?“ „Právě proto.“