Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Muž přijde k doktorovi a povídá: „Myslím, že moje žena neslyší tak dobře jako dřív. Co mám dělat?“ Doktor odpoví: „Zkuste tento test, podle toho to zaručeně poznáte. Až bude vaše manželka v kuchyni umývat nádobí, stoupněte si čtyři metry za ní a na něco se jí zeptejte. Jestli neodpoví, jděte blíž a blíž, ptejte se jí, až dokud vám neodpoví.“ Muž přijde domů a vidí, že jeho manželka připravuje večeři. Postaví se čtyři metry za ní a řekne: „Miláčku, co bude k večeři?“ Žádná odpověď. Přijde o metr blíž a ptá se znovu, žádná odpověď. Jde o další metr blíž, žádná odpověď. Konečně jí stojí těsně za zády a říká: „Miláčku, co bude k večeři?“ Manželka: „Už ti říkám počtvrté, že kuře!“