Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Do sakristie přišli mladí rodiče s malým dítětem. „Přišli jsme dát pokřtít dítě.“ „Jaké mu dáte jméno?“ „Neptun.“ Kněz na ně vyvalil oči. „To nejde. Je to pohanské jméno, vyberte si nějakého svatého patrona.“ A podává jim litanie ke všem svatým: „Které jméno se vám bude líbit, to můžete svému synu dát.“ Po krátké poradě se mladí rodiče rozhodli: „Dobře, bude to Kyrie eleison.“