Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
V parném létě zastavil na malém nádraží vlak. Z okénka se vyklonil cestující a zkoumavě se rozhlédl po nějakém občerstvení. Tvář se mu rozjasnila, když uviděl na konci nástupiště prodavače zmrzliny. Zavolal opodál stojícího kluka: „Tady máš dvacet korun a běž koupit dvě zmrzliny. Jednu mi doneseš a druhou si můžeš nechat.“ Kluk odběhl a za chvíli se vracel a lízal svou zmrzlinu. „Tady máte zpátky deset korun, ten prodavač měl už jen jednu!“