Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Vešel do baru kůň a objednal si whisky. Vyjevený barman mu nalil a okamžitě zavolal svému známému, řediteli cirkusu: „Člověče, okamžitě přijeď, mám tu mluvícího koně!“ Ředitel cirkusu neváhal a za chvíli už seděl vedle koně u baru a hned začal do něj hustit: „Kamaráde, nechtěl bys dělat u mě v cirkusu? Vydělal by sis pěkné prachy.“ Kůň se zamyslel: „Hmm, cirkus to je ten velký stan, co má uprostřed kruh posypaný pilinami a běhá se tam dokola?“ „No, to je přesně ono!“ zajásal ředitel. „Tak to neberu. Co byste tam dělali s programátorem?“