Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Potkali se dva kamarádi. „Člověče, poslouchej, co se mi dneska stalo. Ráno jsem byl v pekařství. Zdržel jsem se tam asi pět minut. Když jsem vyšel ven, stála u auta policistka a zrovna vypisovala pokutu. Tak jsem šel k ní a povídám jí: Ale no tak, přece se nic tak zlého nestalo? Ignorovala mě a psala dál. Tak jsem ji nazval zlou policistkou. Podívala se na mě a začala vypisovat druhou pokutu za špatné pneumatiky. Tak jsem se jí zeptal, jestli nemá nic jiného na práci. Začala psát třetí pokutu za rozbité světlo. Tak to šlo dvacet minut… Čím víc jsem jí nadával, tím víc pokut z toho bylo.“ „Tos teda, kamaráde, nezvládl.“ „Mně to bylo jedno.“ „Jak to?“ „Já tam byl pěšky!“