Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Stará válečná loď pluje po moři. V podpalubí jsou přikováni galejníci, kteří veslují. „Galejníci, mám pro vás dvě zprávy,“ křičí dozorce. „Jednu dobrou, jednu špatnou. Kterou chcete slyšet nejdříve?“ Trestanci chtějí slyšet pochopitelně tu dobrou. „Dnes budou k obědu kuřata!“ Ozve se jásot a radostné řinčení okovů. „A teď tu špatnou, galejníci: Po obědě si chce kapitán zalyžovat na vodních lyžích!“