1. čtení - Sk 17,15.22-18,1; Evangelium - Jan 16,12-15
Komentář k Sk 17,15.22-18,1:
Filozoficky zaměření posluchači Pavlova slova nepřijímají. Nejsem jim podobný? Jaký rozdíl oproti prostému žalářníkovi ze včerejšího příběhu!
Každou sobotu přivedla mladá maminka své tři kloučky k dědečkovi. Kluci vždycky chtěli hrát na vojáky a pokaždé nějak dědu zapojili. Jednou se takhle maminka vrací a sleduje, jak Pepíček namíří na dědečka ramínko na šaty a „prásk!“. Dědeček sebou práskne o zem a dělá mrtvého. Maminka k němu přikvačí, aby zkontrolovala, jestli se nepraštil. Děda otevře jedno oko a šeptá: „Nech mě. Tohle dělám často, je to jediná šance, jak si odpočinout.“