Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Mistr na stavbě koukne z okna buňky a vidí dělníka Jardu, jak chodí sem a tam, nadzvedává plechy, kouká se všude do všech rohů a něco hledá. Přijde k němu a povídá: „Co hledáš?“ „Ale, takové ty dřevěné špalky 20 × 20 × 50 centimetrů, co přišly předevčírem.“ „No, ty by tu někde měly být, já ti je pomůžu najít.“ Tak tam chodí oba a hledají. Mezitím je už chvíli pozoruje hlavní architekt a je mu to divné, tak k nim přijde a ptá se, co tam dělají. „Ale, tady Jarda hledá takové ty špalky 20 × 20 × 50 centimetrů, co přišly předevčírem.“ Architekt se zamyslí a povídá: „Tak je nehledejte, já objednám další, asi už se spotřebovaly.“ A nato Jarda povídá: „Víte co, nechme to plavat. Já si sednu támhle na roury.“