Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Přijde pán k holiči a na hlavě má jenom tři vlasy. „Jeden mi učešte vlevo, druhý vpravo a třetí dozadu!“ Holič opatrně češe a najednou jeden vlas neopatrností vytrhne. Pán na to nerudně: „No, co se dá dělat. Jeden mi učešte vpravo a jeden vlevo!“ Holič s ještě větší opatrností češe dál a najednou rup – další vlas je venku. „Už toho česání nechejte,“ rozčílí se pán, „já raději zůstanu rozcuchaný!“