Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Skot Mac Intosh si koupil rádio a každou neděli začal poslouchat mši z kostela. Jednou, když pozorně poslouchal, vypukl najednou v bouřlivý smích. „Prosím tě,“ diví se jeho žena, „co je ti na té mši tak k smíchu?“ „Ale, právě teď povídal pan farář, aby každý návštěvník přispěl na opravu kostela. Kostelník potřásá pokladničkou a každý se potí úzkostí. Mám radost, že tam nejsem!“