Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Zvířátka v lese si udělala svůj vlastní obchod a ráno stojí před obchodem děsně dlouhá fronta. Kolem fronty projde zajíc, vecpe se až dopředu, ale vidí ho medvěd: „Tak to teda NE, zajíci! Předbíhat nebudeš!“ A odhodí ho pryč. Zajíc vstane a jde znovu dopředu. Zas ho medvěd vidí, vynadá mu, chytne a odhodí pryč. A zajíc se znova sebere a tlačí se dopředu. Medvěd ho zase okřikne a vyhodí. Zajíc se zvedne, opráší a zamumlá: „Já snad dneska neotevřu!“