Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
„Poslechni, Jardo,“ povídá mistr svému novému kolegovi, „já toho moc nenamluvím, ale jak takhle na tebe ukážu prstem, tak to znamená, že hned přiběhneš.“ „To se jistě shodneme, pane mistr,“ na to nováček, „já toho také moc nenamluvím. Když takhle zakroutím hlavou, tak to znamená, že nepřiběhnu.“