Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Řidič bezvěrec jede kolem kostela a u vedle tekoucí řeky si povšimne, že na břehu chytají ryby dva kněží. U silnice stojí cedule s nápisem: Pozor, blíží se konec vaší cesty! Řidič bezvěrec zpomalí, vytočí okénko a zahuláká: „Starejte se o sebe, panáčci!“ Načež dupne na plyn a uhání dál. Po chvíli se ozve mohutné žbluňknutí. Jeden z kněží se otočí k druhému a praví: „Já jsem vám říkal, otče, že tam bude lepší napsat: Most v rekonstrukci.“