Komentář k Sk 16,22-34:
I u nás v době pronásledování docházelo k podobným příběhům. Nebýt věznění, mnozí by se o Kristu za zdmi nedozvěděli. Obrácení žalářníka proběhlo za dramatických okolností.
Sedí takhle chlápek na lavičce, vedle něj na zemi sedí pes. Jde okolo nějaká panička, která se tak mile na psa podívá a ptá se pána: „Kouše váš pes?“ „Ne, můj pes nekouše.“ Tak se paní ohne k pejskovi – a raf, půlka rukávu pryč. Paní se začne rozčilovat: „Pane, vždyť jste říkal, že váš pes nekouše!“ „No taky že jo! Ale tohle není můj pes!“