ne.5. květen 2024Farní pouť ke sv. Filipu a Jakubovi pá.10. květen 2024Začíná novéna k Duchu Svatému ne.12. květen 2024Svátek matek so.18. květen 2024Vigilie před slavností seslání Ducha Svatého ne.19. květen 2024Slavnost Seslání Ducha Svatého, První svaté přijímání Chci si přečíst víc...
Sk 10,25-26.34-35.44-48; Žalm 98; 1 Jan 4,7-10 Jan 15,9-17
Není v Bibli tolik míst, kde by se napřímo psalo o tom, jak moc Bůh miluje svůj lid. O to cennější jsou úryvky, ze kterých to jasně plyne. Takovým je i dnešní evangelium. Ježíš miluje své učedníky, jako jeho miluje Bůh Otec. Není větší lásky než mezi Bohem Otcem a Synem! Ba dokonce jsme podle evangelia Kristovou radostí! Jestliže za nás položil život, prokázal nám tu největší lásku. Z řečeného plyne, že máme co do činění s nesmírnou Boží láskou! Možná by stálo za to alespoň chvíli setrvat nad tímto jedinečným faktem.
Jede cestovatel do Afriky se svou kočkou. Ta mu krátce po příjezdu uteče. Když kočka dojde do pouště, vidí, že jde směrem k ní levhart. Všude kolem ní jsou kosti, tak se rozhoduje, co udělá. Otočí se tedy zády, a když je levhart dost blízko, aby ji slyšel, kočka si říká: „To byl ale dobrý levhart, dala bych si ještě jednoho!“ Levhart se lekne a uteče. Všechno to viděla opice a šla levhartovi říci, co viděla s tím, že si z toho něco odnese. Když ten příběh levhartovi povyprávěla, rozzuřil se a ve zlosti opici řekl: „Opice, vlez mi na záda, já si jdu pro kočku!“ Kočka vidí, že se k ní blíží levhart s opicí na zádech. Přemýšlí, co udělá teď. Zase se k nim otočí zády, a když jsou dostatečně blízko, řekne: „Tak kde je ta opice, kterou jsem poslala pro dalšího levharta?“