Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Jde turista po horách a uvidí salaš, kde sedí dva bačové. Přijde k nim a chce se na něco zeptat: „Do you speak English?“ Bačové jen kroutí hlavama. „Sprechen Sie Deutsch?“ Opět nic. „Habla usted Español?“ Zase nic. „Vous parlez français?“ Ani ťuk. „Vy gavarítě pa rusky?“ Nakonec turista odchází s nepořízenou. Jeden bača k druhému: „Ty, hele, asi bychom se měli začít učit nějaký ten jazyk.“ „Jo? A proč? Ten turista uměl skoro všechny a stejně se nedomluvil.“