Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Mladá čerstvě vystudovaná psycholožka nastupuje do první práce na základní škole. Hned se zapojuje do práce. Na školním dvoře vidí hlouček chlapců, jak si hrají, a pak jednoho, který stojí opodál, nic nedělá, jen tak popojde krok vlevo, pak dva doprava. „No to je jasné, je uzavřený a ostýchá se. Začnu s ním a zapojím ho do hry.“ Jde k němu a říká: „Copak se děje, že si dneska nehraješ s ostatními?“ Chlapeček na to: „Odstupte, prosím, jsem brankář!“